Cukrovka-diabetes mellitus

Diabetes mellitus (úplavice cukrová - cukrovka) je onemocnění projevující se zvýšenou hladinou cukru (glukózy) v krvi. V České republice je nyní hodně přes 800 000 evidovaných diabetiků a tento počet každým rokem narůstá (souvislost se zvyšováním nadváhy a nekvalitními potravinami?), navíc se předpokládá, že až 300 000 občanů o svém onemocnění zatím neví. V roce 1975 bylo evidováno v ČR 235 000 osob, 1990 - 479 000 osob, 2010 - 806 000 a 2012 - přes 841 000 osob s diabetem, přičemž více než 241 000 z nich trpí chronickými komplikacemi.

Navíc podle některých pramenů má v ČR 70% populace sníženou citlivost na inzulín především z důvodu nedostatku omega-3 nenasycené mastné kyseliny (nesprávný poměr omega-6 a omega-3), tedy jsou adepti na rozvinutí cukrovky II.typu.

Pro zajímavost u novotvarů v roce 1990 bylo 44 713, v roce 2006 71 913 a v roce 2010 82 606 evidovaných případů.

Ovzduší se v popisovaném období relativně zlepšovalo, zbývá nekvalitní voda a strava, kvalitní obezita a stres a případně delší dožití nemocných jako hlavní příčina více než trojnásobného nárustu cukrovky za necelých 40 let. Při předpokládaném dalším nárustu (kvalita potravin a tekutin se zhoršuje, stres naopak zkvalitňuje) nemocných cukrovkou, budeme brzy uvádět počet osob nepotřebujících k životu inzulín.

Cukrovka vzniká v důsledku nedostatečné produkce nebo nedostatečného využití hormonu inzulínu. Inzulín je produkován ß-buňkami slinivky břišní a umožňuje krevnímu cukru - glukóze (který se do krve dostává zpracováním přijímané potravy) přesun z krve do buněk, pro které je glukóza hlavním zdrojem energie. Přítomnost glukózy v krvi se nazývá glykémie. Hlavní hormon regulující hladinu cukru (glykémii) v krvi - inzulín je vytvářen beta buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. Snižuje glykémii tím, že podporuje vychytávání glukózy ve svalech, játrech a v tuku. Rozlišujeme cukrovku prvního typu a druhého typu.

Cukrovka I.typu

O I. typu hovoříme tehdy, když slinivka inzulín netvoří; často vzniká již v dětství, v důsledku poruchy imunity. Projevuje se zhruba do 40 let věku, nejčastěji v období puberty. Nástup cukrovky je náhlý. Jako příčina bývá často uvedeno, že jí byla chřipka, která nastartovala chybný imunitní proces. Jenže - co to znamená? Imunitní systém vlastně selhal, buď byl virus velmi agresivní nebo prostě již v tomto okamžiku byl nemocný, slabý, vyčerpaný předchozími infekty, které byly léčeny antibiotiky, vytvořenou střevní dysbiózou, očkováním, přítomnou alergií, stresem nebo jinou nepohodou. Vlastně ten člověk si vytvářel nevhodné podmínky, jeho pomyslná nádoba se naplnila a pak přišel do této chvíle banální virus a ten způsobil, že začala přetékat. Příčinný řetězec cukrovky, startovacího viru a slabé imunity je často mnohem delší a sahá do velké hloubky, až do nejranějšího věku. I obyčejná chřipka dovede v takovém případě způsobit chaos v obraně- tělo si vytvoří protilátky a omylem zaměří svou pozornost na vlastní beta buňky slinivky, které nemohou správně tvořit inzulín. Jestli tento proces proběhne rychle a nemoc se projeví až klinickými příznaky cukrovky se zjištěním vysoké hladiny cukru v krvi, většinou je již pozdě - uvedený proces definitivně beta buňky zničí a zatím není jiné cesty než píchat inzulín. V Česku podle statistik trpí tímto typem kolem 75 000 lidí.

Jestliže má jedinec dispozici k cukrovce, neznamená to, že musí nemoc vždy dostat. S tou dědičnou dispozicí totiž člověk zdědí také své životní návyky, způsob stravování, pití vody a jiné tendence, které pak skutečně vedou k nastartování nemoci. Ono nastartování nemoci, jak bylo popsáno výše, také není jen tak jednoduché. Jenže se zde vznáší stále nezodpovězená otázka - již ty protilátky definitivně zničily beta buňky nebo jsou stále ještě nějaké, které pracují? Ve své podstatě od okamžiku onoho startu jde - o čas! Technika podávání inzulinu a stabilizace stavu je jasná, ale není jasná ta situace kolem zastavení autoimunitního procesu. Tady medicína pokulhává, často vidíme, že lékař sklapne složku a řekne "Cukrovka - inzulín, nemůžeme nic jiného dělat" a o proces, který by měl poplašenou imunitu zklidnit, se již nestará - uzavřeno - nedá se s tím nic dělat.

Cukrovka II.typu

Tímto typem diabetu trpí naprostá většina diabetiků (asi 90%). Podstatou tohoto onemocnění je porucha reaktivity tkání na inzulín, kterého je pouze relativní nedostatek. Ve srovnání se zdravými mohou mít tito nemocní hladiny inzulínu i dokonce vyšší. Hovoříme o inzulínové resistenci. Nejčastější příčinou rozvoje tohoto onemocnění je životní styl spojený s nedostatkem pohybu, přejídáním a vznikem obezity. Tyto odchylky dohromady tvoří tzv. metabolický syndrom (syndrom X, Reavenův syndrom). Diabetes II. typu se vyvíjí z rezistence na inzulin - slinivka může inzulin vylučovat, ale tělesné buňky na něj dostatečně neodpovídají. Vyvíjí a projevuje se v průběhu středního až vyššího věku a je spojena s inzulínovou rezistencí, kdy hladiny inzulínu mohou být snížené nebo mohou být i normální, ale tělo nedokáže inzulín zpracovávat. U většiny diabetiků typu 2 je vzhledem k nenápadnému plíživému nástupu onemocnění rozpoznáno, až už jsou přítomny příznaky pozdních komplikací: únava/malátnost, rozostřené vidění, suchá a svědivá kůže, drobné a opakované infekty na kůži (hnisání, kvasinky) - špatné hojení ran, ztráta citlivosti v rukou či nohou, časté infekce močového traktu, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, různé další cévní potíže (dolních končetin, srdeční, mozkové či sexuální). Většina nemocných trpí ještě dalšími poruchami jako jsou vysoký krevní tlak, zvýšená hladina tuků a kyseliny močové v krvi.

Odborně je diabetes mellitus porucha metabolizmu. Zjednodušeně řečeno: je to onemocnění, kdy dochází k poruše zpracování cukrů, tuků a bílkovin v organizmu. Pokud není diabetes léčen může dojít ke vzniku a rozvoji dalších závažných onemocnění a komplikací.

Obezita je jednou z hlavních příčin vzniku cukrovky. Riziko vzniku cukrovky je u obézního člověka 53 krát vyšší, než u normálně vážícího člověka. V rozsáhlé studii provedené v zahraničí ve zkoumaném vzorku 15 milionů diabetiků jen u zhruba 10% z nich propukne diabetes ve velmi mladém věku, většinou před dosažením 20 let a nemá vztah k obezitě. Zbylých 90% diabetiků získá tuto nemoc ve středních letech (cca mezi 30 a 60 rokem života). Tento typ cukrovky je téměř vždy spojen s obezitou a stejně jako vysoký krevní tlak, má zjevný vztah jak k hormonálním látkám produkovaným v tukové tkáni tak ke zvýšení množství krevních lipidů (tuků), ke kterému dochází při diabetu. U většiny případů obézních lidí nemocných cukrovkou, postačuje snížení nadváhy o 10% k omezení potřeby aplikovat orálně léky nebo injekčně inzulín. Diabetes II. typu podle poznatků klasické medicíny lze léčit pouze dietou, nebo v kombinaci s podáváním léků. Inzulinová léčba nastupuje až v případě, že předchozí léčba je neefektivní. Hlavním předpokladem pro účinnou léčbu je trvalé snížení nadváhy a pravidelný pohybový a dietní režim.

Máte riziko vzniku onemocnění?

Jste obézní? Přejídáte se? Jíte nevhodné potraviny? Nepijete kvalitní vodu před jídlem? Čistá pitná voda netvoří většinu přijímaných tekutin? Nesportujete? Tak jste adepti na vznik cukrovky 2. typu. Tyto rizikové faktory ovlivnit můžete. Při redukci hmotnosti o 10% snížíte riziko vzniku cukrovky o 43%. Při zahájení pravidelné fyzické aktivity snížíte toto riziko o 50% atd.

Důsledkem obou typů cukrovky jsou pozdní komplikace podmíněné zejména poškozením malých i velkých cév (selhání ledvin, slepota, infarkt myokardu, mozková příhoda, amputace dolních končetin), které jsou nejčastější příčinou nemocnosti a úmrtnosti diabetiků. Ischemická choroba srdeční, infarkty myokardu a cévní mozkové příhody jsou u diabetiků 2-3x častější než v ostatní populaci, ischemická choroba dolních končetin se vyskytuje dokonce 20x častější. Poškození malých cév oka je nejčastější příčinou oslepnutí vůbec. Diabetes mellitus zkracuje život průměrně o 8-10 let, a kvalitní život o více jak 15 let, v odborné literatuře bývá označován jako „tichý zabíječ“.

cukrovka je hlavní příčinou slepoty u lidí po dokončení 20. roku života
cukrovka je hlavní příčinou amputací končetin, které nejsou důsledkem úrazů
u diabetiků je mnohem větší pravděpodobnost vzniku infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice
u řady diabetiků se vyvine závažné onemocnění ledvin

Gestační diabetes

Typ cukrovky vyskytující se v těhotenství, zhruba u 3 - 5% těhotných. Jde o poruchu glukózového metabolizmu v těhotenství, kdy produkce inzulínu v ß-buňkách nestačí pokrýt zvýšený nárok v tomto období (proti inzulínu působí hormony placenty). Projevuje se zpravidla v druhé polovině těhotenství. Zvýšený předpoklad výskytu gestačního diabetu je u těhotných ve věku nad 30 let, s obezitou nebo tam, kde je výskyt diabetu v přímé rodinné linii (také stravovací návyky). Základem léčby gestačního diabetu je úprava stravování - regulovaný příjem sacharidů, tuků a bílkovin a pravidelné měření glykémie. Pokud se nepodaří stravou udržovat hladiny glykémie v přijatelných hodnotách, je nutno v období těhotenství kompenzovat hladiny glykémie dodáváním inzulínu. Neléčený gestační diabetes je velkým rizikem pro matku i dítě. Ve většině případů se hladiny glykémie po porodu vrátí do normálu. Gestační diabetes je varovným signálem, protože u 20% neobézních a asi 60% obézních žen se zhruba za 15 - 20 let po těhotenství vyvine diabetes typu 2.

Diabetes a celiakie

Obě tyto nemoci patří do skupiny autoimunitních onemocnění. Celiakie se většinou přidružuje k diabetu I.typu. Pravděpodobnost spojení těchto diagnóz je až 30%.

Hladovka?

Povzbuzující zprávou byla informace, která dala naději na vyléčení cukrovky II. typu a to přísnou hladovkou. Na to reagoval jeden český primář. Ano je to pravda, ale při návratu do běžného stravování se diabetes vrací. Každopádně pozitivní je, že se stravou dá velice účinně ovlivnit zátěž cukrovkou. Negativní je, že nekvalitní, jedovatá strava je důležitou příčinou vzniku diabetu II. typu, kterou povolují normy státu a tento navíc nemá účinné mechanismy na odstranění potravin z trhu, které jsou mimo tyto měkké normy. Následně lze odvodit náklady státu na léčbu této nemoci, invaliditu z ní vyplývající,... na miliardy. To nemá na první pohled logiku, ale když se zamyslíme, kdo z toho profituje, tak má. Je to farmalobby.